XII. Konec sporu.

Jaroslav Vrchlický

XII.
Konec sporu.
Cortes byly ve Toledě, obcoval jim Alfons šestý, k Bermudezu Cid tu mluvil hlubě dojat v srdci svém: 235 „Mluvte přec, či snad jste mrtvý, mlčíte, proč, němý Petře? Nevíte, že moje dcery těsně jsou vám spřáteleny? Nevíte, že jejich hanba raní vlastní vaši hlavu? Zamrzela Bermudeza tato Cida hořká slova, Ordonězi Garciu hned, obrátiv se ruče k němu, mocnou pěstí zadal ránu, až se musil skácet k zemi. Zří to shromáždění s žasem, z židle své se vzchopil každý, láli, hrozili a kleli, všechněch meče zableskly se. Tito „Cabra“ provolali, tito „Říš, trůn, Valencie!“ až král celý hněvem vznícen křikl: „Ticho, nechte se již!“ a pak ještě rozchod velel. „Slyšení žádnému nedám, v korunní jsem určil radě, aby pro svůj velký zločin hrabata vše z Carrionu přijali k souboji výzev, jak to zločin jejich velí, svoje obhájí ať právo! Cid ať k rozhodnutí boje postaví tři bohatýry, právo přiřkne se pak tomu, nejlíp kdo obstojí v boji!“ 236 Hrabata čas žádali si, by se k šermu připravili, vyčkali až do půlnoci prosící a sténající; král však odešel již domů, ostatní své do hospody. Z paláce Cortesů všickni když se chtěli odebratiodebrati, z Navarry i z Aragonu spěti vyslance sem zřeli. Pro krále sem nesli listy, od knížete a ty chtěly obě dcery Rodrigovy pro dva mladé prince získatzískat. Navarrský tu don Ramiro doňu Elviru chtěl starší, jestli neklame mne paměť, vznešenou tu, ctnostnou dámu. Doňu Sol, jež mladší byla, svojí Don Pedro chtěl zváti, SančovíSančovi by dal ji princi z Arragonu dědicovi. Do Valencie Cid táhnul s čackým srdcem, čilé mysle, zhanobené dcery svoje pomýšleje zasnoubiti. 237
Básně v knize Cid v zrcadle španělských romancí:
  1. I. Cid se obraně práva zaslibuje.
  2. II. Stisk ruky.
  3. III. Rozhodnutí Cidovo.
  4. IV. Cid pomstu vykoná.
  5. V. Hlava za hlavu.
  6. I. Nářek Jimeny.
  7. II. Cid králem vyzván, by se zodpovídal.
  8. III. Král Cida námluvčím.
  9. IV. Sňatek.
  10. V. Kvasy a šprýmy.
  11. I. Stesk Jimeny.
  12. II. Nový stesk Jimeny.
  13. III. Starosti Jimeny.
  14. IV. Odpověd krále.
  15. V. Jimena matkou.
  16. VI. Doňa Urraca.
  17. VII. Don Fernando.
  18. I. Cid u krále.
  19. II. Pět králův Maurských.
  20. III. Zjevení sv. Lazara.
  21. IV. Výzev k boji.
  22. V. Coimbra.
  23. VI. Setkání v lese.
  24. VII. Rodrigo Diaz, zván Cid.
  25. VIII. Daň.
  26. IX. Cid a papež.
  27. I. Spor v rodině královské.
  28. II. Hádka mezi bratry.
  29. III. Cid a doňa Urraca.
  30. IV. Zamora.
  31. V. Poselství.
  32. VI. Útěk a smíření.
  33. VII. Dva vítězi.
  34. VIII. Vražda.
  35. IX. Nářek vasalův.
  36. I. Po smrti Sanchově.
  37. II. Poslední zpověď.
  38. III. Vyzvání.
  39. IV. Pedro Arías.
  40. V. Otec.
  41. VI. Poslední průvod.
  42. VII. Odpověď Gonzala.
  43. VII. Souboj.
  44. IX. Don Alfonso.
  45. I. Přísaha.
  46. II. Poselství.
  47. III. Válečná porada.
  48. IV. Babieça.
  49. V. Sláva Cidova.
  50. VI. Král Bukar a Cid.
  51. VII. Dva meče.
  52. VIII. Testamentum militare.
  53. I. Hněv králův.
  54. II. Cid se loučí.
  55. III. Půjčka.
  56. IV. Alcocer.
  57. V. Cid Campeador.
  58. VI. Adofir de Mudafar.
  59. VII. Cid se loučí s Jimenou.
  60. VIII. Věštec.
  61. I. Obléhal tak Valencii
  62. II. „My dva budem jísti spolu
  63. III. Martin Pelaez se zarděl
  64. I. Příměří.
  65. II. Slyšení.
  66. III. Návrat z vyhnanství.
  67. Miramamolin.
  68. V. Vítězství.
  69. I. Zeťové.
  70. II. Lev.
  71. III. Cid zetě kárá.
  72. IV. Pomsta zeťů Cidových.
  73. V. Bol Jimeny a přísaha Cidova.
  74. VI. Cid od krále spravedlnost žádá.
  75. VII. Lavice maurská.
  76. VIII. Hněv Cidův.
  77. IX. Rozsudek.
  78. X. Vytáčky hrabat.
  79. XI. Tizona a Colada, meče Cidovy.
  80. XII. Konec sporu.
  81. XIII. Pomsta za Cida.
  82. XIV. Návrat bojovníků Cidových po vykonané pomstě.
  83. I. Sv. Petra zjevení.
  84. II. Závěť Cidova.
  85. III. Poslední chvíle.
  86. IV. Žal Jimeny.
  87. V. I mrtvý Cid boj vyhrává.
  88. VI. Pohřeb.
  89. VII. Mrtvý Cid a žid.
  90. VIII. Cida uctívání.
  91. IX. Cidův nápis náhrobní.