VII. Dva vítězi.

Jaroslav Vrchlický

VII.
Dva vítězi.
Vzhůru po Duerra břehu dva tam jedou Zamoráni, zelené jsou jejich štíty, ale koní barva rudá. Vzácné dýky mají v pasech, kolem těla těžké zbraně, na svých ňadrech těžké pláty, dlouhé píky ve svých pěstích. Zlaté ostruhy jsou jejich, stříbrem jejich uzdy svítí, a tak jedou ozbrojeni, v silné zjevují se zbroji 97 Nana pahorek jedou vzhůruvzhůru, rychleji než chrt se žene, před stan jedou dona Sanchy, by jej prohlédli si z blízka, Vv kruhu obrátí pak koně, po straně, kde tábor jeho, hrdě mluviti pak začnou tam, kde náměstí svůj roh má: „Rytíři dva jsou-li v hradě, kteří by se chtěli měřit muž na muže ve turnaji s dvěma jejich Zamorány. Dokázati chceme rázem, že král Sancho špatně jednal, když chce uloupiti sestře, co jí propůjčil kdy otec. Zvláštních poct si nežádáme, nechcem úcty ani chvály, nechcem krále vyzvat v souboj, ani barona neb pána, Pokudpokud bychom oba první, nehodili v písek s koně, tři nechť vystoupí hned reci, aneb chcete-li, též čtyři. Chcete-liChcete-li, pět ať jich přijde, neb sám čert, když nebojí se, jen ať Cid a s ním Don Sancho z ležení se nehnou svého. 98 Cid nám drahým jesti bratrem, poddaní jsme Sancha krále, z ostatních však rytířů všech, kdo jsou udatní, ať přijdou!“ Uslyšeli tato slova hrabata dva, pokrevenci, „Sečkejte, ó reci,“ děli, „až se plně ozbrojíme!“ Zbroj svou rychle uchopili, na kůň sedli obrněni, a ku stanům jeli rychle, kde král Sancho na ně čekal. O svolení poprosili, aby směli v zápas jíti, s dvěma rytíři, jež taká vzdorná, drzá řekli slova. Slova Cid tu uchopil se, který zrcadlem byl reků: „Nepřátelské oba muže tyto nelze podceňovat. Objevili svoji sílu v nejednom a hrozném boji, při Zamory obléhání s reky sedmi drželi se. Dva tam zabil ten rek mladý, a ten starý čtyři zabil, proti ním když vystoupíte, nedají si šimrat vousy!“ – 99 Rozmrzelí nad tou řečí páni opustili Cida, král však dal je zavolati, odcházeti když je viděl. Nucen spíš než z dobré vůle dovoliti chce ten souboj, a co hrabata se zbrojí, k synovi to praví otec: „Zpět hleď, synu, ku Zamoře, k jejím valům obrať zraky, kterak dívky tam a paní ku našemu patří boji. Pevně drž se ve střemenech, napni dobře k ráně oštěp, štít drž dobře před svou hrudíhrudí, dobře krotit oře hlediž! Hodně pochválí pak tebe, statečně když povedeš si, ale hanou zahrnou tě, jestli chabý budeš v boji. Ten, kdo v řež se první pustí, udatnějším platí vždycky!“ – Sotva dořek toto slovo, hrabata se objevili. První přijel v černé zbroji, v rudé zbroji přijel druhý, každý cválal na svém koni, srazili se těžkou ranou. 100 Ten, jenž s mladým v boj se pustil, brzy s koně sletěl nazpět, a při klání ostrých dřevců opanoval starší pole. Jakmile to zhledl hrabě, v útěk dal se do táboru, za vítěze prohlášeni, druzidruzí dva pak jeli k městu.
Básně v knize Cid v zrcadle španělských romancí:
  1. I. Cid se obraně práva zaslibuje.
  2. II. Stisk ruky.
  3. III. Rozhodnutí Cidovo.
  4. IV. Cid pomstu vykoná.
  5. V. Hlava za hlavu.
  6. I. Nářek Jimeny.
  7. II. Cid králem vyzván, by se zodpovídal.
  8. III. Král Cida námluvčím.
  9. IV. Sňatek.
  10. V. Kvasy a šprýmy.
  11. I. Stesk Jimeny.
  12. II. Nový stesk Jimeny.
  13. III. Starosti Jimeny.
  14. IV. Odpověd krále.
  15. V. Jimena matkou.
  16. VI. Doňa Urraca.
  17. VII. Don Fernando.
  18. I. Cid u krále.
  19. II. Pět králův Maurských.
  20. III. Zjevení sv. Lazara.
  21. IV. Výzev k boji.
  22. V. Coimbra.
  23. VI. Setkání v lese.
  24. VII. Rodrigo Diaz, zván Cid.
  25. VIII. Daň.
  26. IX. Cid a papež.
  27. I. Spor v rodině královské.
  28. II. Hádka mezi bratry.
  29. III. Cid a doňa Urraca.
  30. IV. Zamora.
  31. V. Poselství.
  32. VI. Útěk a smíření.
  33. VII. Dva vítězi.
  34. VIII. Vražda.
  35. IX. Nářek vasalův.
  36. I. Po smrti Sanchově.
  37. II. Poslední zpověď.
  38. III. Vyzvání.
  39. IV. Pedro Arías.
  40. V. Otec.
  41. VI. Poslední průvod.
  42. VII. Odpověď Gonzala.
  43. VII. Souboj.
  44. IX. Don Alfonso.
  45. I. Přísaha.
  46. II. Poselství.
  47. III. Válečná porada.
  48. IV. Babieça.
  49. V. Sláva Cidova.
  50. VI. Král Bukar a Cid.
  51. VII. Dva meče.
  52. VIII. Testamentum militare.
  53. I. Hněv králův.
  54. II. Cid se loučí.
  55. III. Půjčka.
  56. IV. Alcocer.
  57. V. Cid Campeador.
  58. VI. Adofir de Mudafar.
  59. VII. Cid se loučí s Jimenou.
  60. VIII. Věštec.
  61. I. Obléhal tak Valencii
  62. II. „My dva budem jísti spolu
  63. III. Martin Pelaez se zarděl
  64. I. Příměří.
  65. II. Slyšení.
  66. III. Návrat z vyhnanství.
  67. Miramamolin.
  68. V. Vítězství.
  69. I. Zeťové.
  70. II. Lev.
  71. III. Cid zetě kárá.
  72. IV. Pomsta zeťů Cidových.
  73. V. Bol Jimeny a přísaha Cidova.
  74. VI. Cid od krále spravedlnost žádá.
  75. VII. Lavice maurská.
  76. VIII. Hněv Cidův.
  77. IX. Rozsudek.
  78. X. Vytáčky hrabat.
  79. XI. Tizona a Colada, meče Cidovy.
  80. XII. Konec sporu.
  81. XIII. Pomsta za Cida.
  82. XIV. Návrat bojovníků Cidových po vykonané pomstě.
  83. I. Sv. Petra zjevení.
  84. II. Závěť Cidova.
  85. III. Poslední chvíle.
  86. IV. Žal Jimeny.
  87. V. I mrtvý Cid boj vyhrává.
  88. VI. Pohřeb.
  89. VII. Mrtvý Cid a žid.
  90. VIII. Cida uctívání.
  91. IX. Cidův nápis náhrobní.