VI. Pohřeb.

Jaroslav Vrchlický

VI.
Pohřeb.
Bucar, Maurů král již podleh, se spojenci i vším lidem, na polích u Valencie, udolán byv slavným Cidem. Dobrý Cid co mrtev nyní, jedou v Kastilii v kroku, na Babieçe Cid sedí, ostatní po jeho boku. 262 Brnění na těle neměl, lehká tkaň mu tělo kryje, že kdo nevěděl, jest mrtev, myslit musil, že on žije. Po skončené denní jízdě, s oře sundali jej hnedle, a tak zůstal vzpřímen, rovnýrovný, jakby pevně seděl v sedle. Jeho choť Jimena Gomez, posla slala bezpečného ku příbuzným Cida, aby uviděli návrat jeho. K jeho zeťům poslala též, královský jej vínek stínil, ale ti než mohli přijít, Alvar Faněz návrh činil: Mrtvolu by v pevnou rakev dobře zavřenou dát spěli, purpurem ji ověsili, zlatým klíčem uzavřeli. Jimena v to nesvolila, s nevolí se k pánům točí, řkouc: „Jak Cid tu pěkně ležíleží, statně jak zří jeho oči! Ježto on všem tak se jeví, nic se nesmí pozměniti, aby dcery, aby zeti těšili se, jej tak zříti! 263 Jak tu nepochován dřímá.“ Jak si Jimena to přála, schváleno; druž dona Sanchy Garcie ho uvítala. Na půl cesty do Olmedy, vyjeli vstříc v jaré tužbě, i dobrý král Arragonský s všemi jeli, již mu k službě. Na jich sedlech obráceně zavěsené štíty čněly, smutek svůj by okázalyokázali, všichni černé pláště měli. Rozpárané kápě plášťů, jak žal kastilský se strojí; doňa Sol a její dámy, všecky byly ve závoji. Žel svůj chtěly ukázati, matka však to zakázala, nebo Cid to zapověděl, jeho vůle tak se stala. Předstoupil král s chotí svojí k Cidovi, jenž byl jak živý, ruce jemu políbili a při tom se velmi diví. Nevypadá jako mrtvý, zachovalý jest a žije! Viděti jej přišlo lidí z celé říše Kastilie. 264 Tak i don Garcia přišel, vladař panství Navarrského, jeho choť s ním, která byla dcerou Cida statečného. Políbili jemu ruce, hojně slzy prolévali, k svatému pak Petru táhli, aby tam jej pochovali. A sám Alfonso, král dobrý, o tom, co se stalostalo, slyšel, Toledu dal rychle vale, ku svatému Petru přišel. By jej slavně uvítali, Cida příbuzní vstříc jemu spěli, mnohé pocty vzdal král tělu Cida zbožněnému. Král jej pochovati nedal, leč projevil vůli svoji, ozdobeným před oltářem, vystavit jej v plné zbroji. Tizonu by, meč svůj věrný, věrně třímal po svém boku. Na marách tak Cid tam ležel, ještě dýl než deset roků! 265
Básně v knize Cid v zrcadle španělských romancí:
  1. I. Cid se obraně práva zaslibuje.
  2. II. Stisk ruky.
  3. III. Rozhodnutí Cidovo.
  4. IV. Cid pomstu vykoná.
  5. V. Hlava za hlavu.
  6. I. Nářek Jimeny.
  7. II. Cid králem vyzván, by se zodpovídal.
  8. III. Král Cida námluvčím.
  9. IV. Sňatek.
  10. V. Kvasy a šprýmy.
  11. I. Stesk Jimeny.
  12. II. Nový stesk Jimeny.
  13. III. Starosti Jimeny.
  14. IV. Odpověd krále.
  15. V. Jimena matkou.
  16. VI. Doňa Urraca.
  17. VII. Don Fernando.
  18. I. Cid u krále.
  19. II. Pět králův Maurských.
  20. III. Zjevení sv. Lazara.
  21. IV. Výzev k boji.
  22. V. Coimbra.
  23. VI. Setkání v lese.
  24. VII. Rodrigo Diaz, zván Cid.
  25. VIII. Daň.
  26. IX. Cid a papež.
  27. I. Spor v rodině královské.
  28. II. Hádka mezi bratry.
  29. III. Cid a doňa Urraca.
  30. IV. Zamora.
  31. V. Poselství.
  32. VI. Útěk a smíření.
  33. VII. Dva vítězi.
  34. VIII. Vražda.
  35. IX. Nářek vasalův.
  36. I. Po smrti Sanchově.
  37. II. Poslední zpověď.
  38. III. Vyzvání.
  39. IV. Pedro Arías.
  40. V. Otec.
  41. VI. Poslední průvod.
  42. VII. Odpověď Gonzala.
  43. VII. Souboj.
  44. IX. Don Alfonso.
  45. I. Přísaha.
  46. II. Poselství.
  47. III. Válečná porada.
  48. IV. Babieça.
  49. V. Sláva Cidova.
  50. VI. Král Bukar a Cid.
  51. VII. Dva meče.
  52. VIII. Testamentum militare.
  53. I. Hněv králův.
  54. II. Cid se loučí.
  55. III. Půjčka.
  56. IV. Alcocer.
  57. V. Cid Campeador.
  58. VI. Adofir de Mudafar.
  59. VII. Cid se loučí s Jimenou.
  60. VIII. Věštec.
  61. I. Obléhal tak Valencii
  62. II. „My dva budem jísti spolu
  63. III. Martin Pelaez se zarděl
  64. I. Příměří.
  65. II. Slyšení.
  66. III. Návrat z vyhnanství.
  67. Miramamolin.
  68. V. Vítězství.
  69. I. Zeťové.
  70. II. Lev.
  71. III. Cid zetě kárá.
  72. IV. Pomsta zeťů Cidových.
  73. V. Bol Jimeny a přísaha Cidova.
  74. VI. Cid od krále spravedlnost žádá.
  75. VII. Lavice maurská.
  76. VIII. Hněv Cidův.
  77. IX. Rozsudek.
  78. X. Vytáčky hrabat.
  79. XI. Tizona a Colada, meče Cidovy.
  80. XII. Konec sporu.
  81. XIII. Pomsta za Cida.
  82. XIV. Návrat bojovníků Cidových po vykonané pomstě.
  83. I. Sv. Petra zjevení.
  84. II. Závěť Cidova.
  85. III. Poslední chvíle.
  86. IV. Žal Jimeny.
  87. V. I mrtvý Cid boj vyhrává.
  88. VI. Pohřeb.
  89. VII. Mrtvý Cid a žid.
  90. VIII. Cida uctívání.
  91. IX. Cidův nápis náhrobní.