VII. Lavice maurská.

Jaroslav Vrchlický

VII.
Lavice maurská.
Ruy Diaz, nazván Cidem, do Toleda přišel právě, k vůli němu svolal sněmy Alfonso král, chtěje v slávě plné jemu právo dát za urážku od hrabat. Ve paláci Galiana, jak to král chtěl, v lesku slávy 224 přišly a se shromáždily španělské vše říše stavy, Alfonsovo hrdé křeslo nad nimi se v pýše neslo. Kolem rozstavili v kruhu pro barony lavice, kam si mohla usednouti manů pestrá směsice. Zavolal Cid na pážetepážete, z rodu starých předků byl, Fernan Alfons jeho jméno, toho Cid si vyvolil. Křeslo dal mu z Valencie, Maurskému je králi vzal, toto křeslo vedle krále křesla stavit rozkázal, pážata pak v pestrém shluku k tomu křeslu zavolal, by z nich každý až v den druhý křeslu tomu stráží stál. Přinesli mu křeslo vzácnévzácné, památné a věru krásné, jak šli vnadní, meč po boku, každý s udivením žasne. Zdobné křeslo postavili, jak jim rozkázal Cid milý, zlatým šatem s drahokamy staré křeslo v úctě kryli. Druhého dne z rána mši zbožně přítomen byl král, 225 v průvodu pak rytířův všech již se do paláce bral, Cid jen nebyl ještě tady, nebo v hospodě své spal. Proti Cidu rozhněvaný onen hrabě Garcias, vida toto staré křeslo, takto zvedl zpupný hlas: Milost udělte mi, králi, vyslyšte mne, prosím vás, co chce svatební zde lože vedle trůnu v tento čas? Které nevěstě to platí, chodí v maurském plášti as? V španělském snad chodí hávu či snad v šperku cizích krás? Křeslo toto vám jen patřípatří, jinak odstraňte je v ráz! Fernan Alfonso to slyšel, hraběti tak v odvět přišel: „Hrabě, to jsou mrzké řeči a ty vyplatí se špatně, o těch zle mluvíte chvatně, kteří jsou než vy sám větší. Křeslo pro nevěstu není, myslíte to? já bych lhal, dlaň bych na vás vložit musil, abych ucítit vám dal tady v krále přítomnosti, z jakého jest domu ten, popříti vy byste nesměl, před námi že vyvolen!“ 226 Velmi mrzelo to krále i ty, kteří přišli s ním, Garcia však, onen hrabě, jsa vždy k hněvu náchylným přes rameno plášť svůj hodil, nedbale pak pravil jim: „Nechte mne, já pokárám kloučka, jenž to řekl, sám.“ Alfonso král jak to zřel, z pochvy tasiti meč spěl, ku hraběti přímo šel, jemu tato slova děl: „Za tu nestydatou řeč, měl bych vyzvati vás v seč, nechci však to, králi k vůli nepadnu ve vaši léč!“ Odloučil je oba králkrál, ku Cortesům toto prál: „O tom křesle hovor další věru byl by zbytečný, právem Cid je vykořistil, jak rek ve všem výtečný. Vyvolený jest on rytíř, čacký vasal, velký rek, druhého já neznám v světě, jenž by zasloužil ten vděk. Jako Cid můj statný vasal, jehož sláva taká jestjest, a čím on jest výtečnější tím jen vzrůstá moje čest, jestli dobyl toto křeslo, zla moc na Maury se sneslo, jestli mi je darem dal, 227 mne jak pána poslouchal, vykonal to čestný man, jen to, k čemu povolán. Daroval mi mnoho ořů i vše Maury, které jal, celou pětinu on z plenu, jak mi patří, odevzdal. Nikdo nemluv o Cidu zde, kdo mu roven není, dál!“
Básně v knize Cid v zrcadle španělských romancí:
  1. I. Cid se obraně práva zaslibuje.
  2. II. Stisk ruky.
  3. III. Rozhodnutí Cidovo.
  4. IV. Cid pomstu vykoná.
  5. V. Hlava za hlavu.
  6. I. Nářek Jimeny.
  7. II. Cid králem vyzván, by se zodpovídal.
  8. III. Král Cida námluvčím.
  9. IV. Sňatek.
  10. V. Kvasy a šprýmy.
  11. I. Stesk Jimeny.
  12. II. Nový stesk Jimeny.
  13. III. Starosti Jimeny.
  14. IV. Odpověd krále.
  15. V. Jimena matkou.
  16. VI. Doňa Urraca.
  17. VII. Don Fernando.
  18. I. Cid u krále.
  19. II. Pět králův Maurských.
  20. III. Zjevení sv. Lazara.
  21. IV. Výzev k boji.
  22. V. Coimbra.
  23. VI. Setkání v lese.
  24. VII. Rodrigo Diaz, zván Cid.
  25. VIII. Daň.
  26. IX. Cid a papež.
  27. I. Spor v rodině královské.
  28. II. Hádka mezi bratry.
  29. III. Cid a doňa Urraca.
  30. IV. Zamora.
  31. V. Poselství.
  32. VI. Útěk a smíření.
  33. VII. Dva vítězi.
  34. VIII. Vražda.
  35. IX. Nářek vasalův.
  36. I. Po smrti Sanchově.
  37. II. Poslední zpověď.
  38. III. Vyzvání.
  39. IV. Pedro Arías.
  40. V. Otec.
  41. VI. Poslední průvod.
  42. VII. Odpověď Gonzala.
  43. VII. Souboj.
  44. IX. Don Alfonso.
  45. I. Přísaha.
  46. II. Poselství.
  47. III. Válečná porada.
  48. IV. Babieça.
  49. V. Sláva Cidova.
  50. VI. Král Bukar a Cid.
  51. VII. Dva meče.
  52. VIII. Testamentum militare.
  53. I. Hněv králův.
  54. II. Cid se loučí.
  55. III. Půjčka.
  56. IV. Alcocer.
  57. V. Cid Campeador.
  58. VI. Adofir de Mudafar.
  59. VII. Cid se loučí s Jimenou.
  60. VIII. Věštec.
  61. I. Obléhal tak Valencii
  62. II. „My dva budem jísti spolu
  63. III. Martin Pelaez se zarděl
  64. I. Příměří.
  65. II. Slyšení.
  66. III. Návrat z vyhnanství.
  67. Miramamolin.
  68. V. Vítězství.
  69. I. Zeťové.
  70. II. Lev.
  71. III. Cid zetě kárá.
  72. IV. Pomsta zeťů Cidových.
  73. V. Bol Jimeny a přísaha Cidova.
  74. VI. Cid od krále spravedlnost žádá.
  75. VII. Lavice maurská.
  76. VIII. Hněv Cidův.
  77. IX. Rozsudek.
  78. X. Vytáčky hrabat.
  79. XI. Tizona a Colada, meče Cidovy.
  80. XII. Konec sporu.
  81. XIII. Pomsta za Cida.
  82. XIV. Návrat bojovníků Cidových po vykonané pomstě.
  83. I. Sv. Petra zjevení.
  84. II. Závěť Cidova.
  85. III. Poslední chvíle.
  86. IV. Žal Jimeny.
  87. V. I mrtvý Cid boj vyhrává.
  88. VI. Pohřeb.
  89. VII. Mrtvý Cid a žid.
  90. VIII. Cida uctívání.
  91. IX. Cidův nápis náhrobní.