V. Otec.

Jaroslav Vrchlický

V.
Otec.
Před šlechtou i lidem vším, před tím Zamoranským lidem, Ordoňez Diego mluvil s Gonzalo Aríem starcem. Ve slovech, jež v tvář mu vmet, z pohnutých svých ňader hloubí, Arías hněv objevoval, Ordoněz ctné umínění. 117 „Babo,“ pravil k němu kmet, plný síly proti hochu, „ale přece muži s vousem, sketo, jak pes před zajícem! Kdybych já byl přišel v boj, nevzrostla by vaše pýcha, nemusil bych pro své dítě tuto černou kutnu nosit, Jižjiž by pro vás nosil Cid, kterou já bych pro vás nosil, největší by čin to nebyl, k němužto jsem odvážil se. Ordonězi, dobře vím, zpupný jste víc nežli statný, rovněž víte, že já vždycky raděj jednám, nežli žvaním. Mimo to též máte znát, ze strachu král dobrý Sancho hrabatům těm nedovolil se mnou utkati se v boji. Vypravuje skutky mé, toto řekl k Zamoranu: ,Mečem mává a krev pije, bodá v boky svého oře.‘ – Když jsem zabil ony dva, nad tím stál jsem po útěku, jakbych já byl přemožený, a pak rval jsem bradu svoji. 118 A když obě hraběta za odvážlivost svou velkou pod údery mého kopí s ořů svojich spadli na zem, Načežnačež všecky šlechtičny, s galerií sestoupily, kolem krku padaly mi luzných páží obejmutím, Začzač by mnohý mladík dal zelená svá něžná léta, závistí jsa celý schvácen, že se to stát mohlo starci; Mějtemějte v paměti své též, sám s desíti kterak Maury zvítězil jsem v krutém boji, z desíti jich zabiv devět. Také na to vzpomeňte, Albenzaidos mnou jak zmožen, schvalně pěší bojoval jsem, chytrý Maur na koni seděl. Život jsem mu daroval, ježto pravil: ,Ó Gonzalo, víc je nad tebou být vítěz, než nad celým velkým vojskem.‘ A těch jiných skutků sta, všady známých, kterých smlčím, nebo v době nepříhodné není kdy, je jmenovati. 119 Aby nezabil tě strach, neb i meč svůj obnažitiobnažiti, který mrtvých sto tisíci tupý jest a sytý krví. Tyto slavné skutky své tobě k hanbě, ku cti svojí vyprávím, jsou tvými všecky, žes tu chlapce zabil, děcko.“ Ale jemným mravem svým dvořan Ordoňez se mírní, hlasně jemu odpovídá, ale přitlumeným zvukem: Usmívá se vesele, trochu jen své zvedne paže loket o meč opíraje, tváře tiskne do svých dlaní: Praví: „Tyto skutky tvé, tyto bohatýrské činy, nebe přálo kdys i štěstí přestatečné paži tvojí. Skutků tvých já svědkem jsem, dobré mám já k tomu právo, v mé ty věci právo nemáš, ježto ve vášni jsi svědčil. Moh bych ti též zprávu dát o svých velkých, vzácných činech, které tvým se vyrovnají, však bych zastínil tvé příliš. 120 Tož jen pravím k tvojí cti: Proto jenjen, žes zneuctil mne, syny dva jsem zabil tomu, že se odvážili k soku. Umírni se, Gonzalo, Gonzalo slyš, umírni se!“ Pochopil tu rázem stařec, že se v nerovný boj pustil. Ordoňeza chromostí a tím vším byl zmožen zcela, přátelství své uznal k němu, a za jeho ruku prosil. Diego ji vlídně dal jemu s obličejem smavým, mezitím však objali se, bohatýrskou paží svojí. Přátelství tak slavili všichni, kastilský Cid s nimi, pak se do Zamory vrátil, Arías Gonzalo čacký. 121
Básně v knize Cid v zrcadle španělských romancí:
  1. I. Cid se obraně práva zaslibuje.
  2. II. Stisk ruky.
  3. III. Rozhodnutí Cidovo.
  4. IV. Cid pomstu vykoná.
  5. V. Hlava za hlavu.
  6. I. Nářek Jimeny.
  7. II. Cid králem vyzván, by se zodpovídal.
  8. III. Král Cida námluvčím.
  9. IV. Sňatek.
  10. V. Kvasy a šprýmy.
  11. I. Stesk Jimeny.
  12. II. Nový stesk Jimeny.
  13. III. Starosti Jimeny.
  14. IV. Odpověd krále.
  15. V. Jimena matkou.
  16. VI. Doňa Urraca.
  17. VII. Don Fernando.
  18. I. Cid u krále.
  19. II. Pět králův Maurských.
  20. III. Zjevení sv. Lazara.
  21. IV. Výzev k boji.
  22. V. Coimbra.
  23. VI. Setkání v lese.
  24. VII. Rodrigo Diaz, zván Cid.
  25. VIII. Daň.
  26. IX. Cid a papež.
  27. I. Spor v rodině královské.
  28. II. Hádka mezi bratry.
  29. III. Cid a doňa Urraca.
  30. IV. Zamora.
  31. V. Poselství.
  32. VI. Útěk a smíření.
  33. VII. Dva vítězi.
  34. VIII. Vražda.
  35. IX. Nářek vasalův.
  36. I. Po smrti Sanchově.
  37. II. Poslední zpověď.
  38. III. Vyzvání.
  39. IV. Pedro Arías.
  40. V. Otec.
  41. VI. Poslední průvod.
  42. VII. Odpověď Gonzala.
  43. VII. Souboj.
  44. IX. Don Alfonso.
  45. I. Přísaha.
  46. II. Poselství.
  47. III. Válečná porada.
  48. IV. Babieça.
  49. V. Sláva Cidova.
  50. VI. Král Bukar a Cid.
  51. VII. Dva meče.
  52. VIII. Testamentum militare.
  53. I. Hněv králův.
  54. II. Cid se loučí.
  55. III. Půjčka.
  56. IV. Alcocer.
  57. V. Cid Campeador.
  58. VI. Adofir de Mudafar.
  59. VII. Cid se loučí s Jimenou.
  60. VIII. Věštec.
  61. I. Obléhal tak Valencii
  62. II. „My dva budem jísti spolu
  63. III. Martin Pelaez se zarděl
  64. I. Příměří.
  65. II. Slyšení.
  66. III. Návrat z vyhnanství.
  67. Miramamolin.
  68. V. Vítězství.
  69. I. Zeťové.
  70. II. Lev.
  71. III. Cid zetě kárá.
  72. IV. Pomsta zeťů Cidových.
  73. V. Bol Jimeny a přísaha Cidova.
  74. VI. Cid od krále spravedlnost žádá.
  75. VII. Lavice maurská.
  76. VIII. Hněv Cidův.
  77. IX. Rozsudek.
  78. X. Vytáčky hrabat.
  79. XI. Tizona a Colada, meče Cidovy.
  80. XII. Konec sporu.
  81. XIII. Pomsta za Cida.
  82. XIV. Návrat bojovníků Cidových po vykonané pomstě.
  83. I. Sv. Petra zjevení.
  84. II. Závěť Cidova.
  85. III. Poslední chvíle.
  86. IV. Žal Jimeny.
  87. V. I mrtvý Cid boj vyhrává.
  88. VI. Pohřeb.
  89. VII. Mrtvý Cid a žid.
  90. VIII. Cida uctívání.
  91. IX. Cidův nápis náhrobní.