VIII. Daň.

VIII.
Daň.
Křeslo, zkad kdys dobrý, svatý Petr vlád, teď Viktor měl, pokorně když císař Jindřich před ním v úctě klek a děl: „K vaším uším, svatý otče, žalobu svou nesu sem proti králi, který vládne Kastilií, Leonem. Kdežto celý svět křesťanský, uznává mne za pána, on mne nezná, dosud žádná daň mi není poslána. Tož jej přinuť, otče svatý, aby uposlechl v ráz!“ Papež vyslal svoje poslyposly, k Fernandu zněl jejich hlas, Jindřicha by splnil přání, zaplatil svou rychle daň, kdyby neposlech, že s křížem výpravu prohlásí naň. Mnozí králové, již v radě dleli tam, svůj vyřkli soud, Ferdinandu pohrozili, kdyby nechtěl poslechnout. 72 Král když nahled v posla psaní, z toho velkou starost měl, v říši, kdyby tak se stalo, že by vzešel mnohý žel. K velkým všem své říše poslal, mínění jich vyzvědět, tito poradili králi, papeže by poslech hned. Jelikož to slušnost káže, poslechnout, co papež chtěl, aby jinak nevznik z toho říši jeho velký žel. Králové, již hrozili mu válkou, by se mohli mstít. Při poradě těchto velkých ale nebyl dobrý Cid. K Jimeně šel Gomezově, choti své, již miloval, nebo krátká teprv doba tomu, co jí svojí zval. Ještě radili se páni, v síň tu Roderigo všel, král, jakmile Cida uzřel, co se stalo, vše mu děl. Prosil jej, by dal mu radu, co by dělati as měl, Rodrigo když vyslech krále, ze všeho měl velký žel. 73 Mínění své králi řekl, smysl jeho rady ten: „Králi můj, vy zrodil jste se Kastilii v čacký den. Kdybyste měl daň teď platit, podvolit se, pravím sám, věc ta dosud neslýchaná zlou by hanbou byla nám. Velké cti Bůh nám propůjčil, takto však, co platna jest? Kdo vám takto, králi, radil, málo na vaši dbal čest. Málo o vaši dbal říši, která ctí jak pána vás; papeži a dvoru jeho pošlete zpět posly vzkaz. Jmenem svým a mým pak šlechtu vyzvete v boj hrdině, Kastilsko vždyť získali jsme svými králi jedině. Na pomoc nám nikdo nespěl, aby Maury udolal, stálo nás to mnoho krve, vlastní život spíš bych dal, než by daň, již dlužen není nikomu, můj platil král!“ Králi řeč ta líbila se, již proslovil dobrý Cid, poselstvo k papeži vyslal, o milost jej poprosit. 74 Aby nestál při bezpráví, nehověl tak choutkám zlým, potom králi Jindřichovi, jakož i všem, kdo šli s ním, Vyhlásilvyhlásil boj neúprosně, ba sám šel je vyhledat; devět set a osm tisíc rytířů s ním vyšlo v chvat. CástečněČástečně to mani krále, částečně to Cidův lid, hlavním války vůdcem svorně vyvolen byl dobrý Cid. Průsmykem u Aspy prošli, a se chtěli dále hnát, Ramon, Savojský když hrabě, s četnou jízdou v bok jim vpad. S Cidem nastala řež velká, krev tu tekla sterých žil, Cidem poražen byl hrabě, do žaláře vržen byl. Pustil jej; za rukojemství jednu dceru jeho vzal, s kterou syna později měl dobrý Ferdinand, náš král, jenž se pán stal Kastilie, Fernando zván kardinal. Rodrigo Diaz tak pobil v jiném boji, rovněž zlém, ještě větší vojsko Franků, které vtrhlo v tuto zem. 75 Král však v tomto nebyl boji, marně on jej hledal v něm, když tu králové i císař s vojska svého zástupem Porážkuporážku tu uviděli, kterou nastrojil Cid tam, prosit papeže se jali, Fernandu by dopsal sám, Byby se vrátil do Kastilska, daň že nežádají víc, že se nikdo nezachrání, komu čacký Cid jde vstříc. Král když zvěděl o poselstvu, domů obrátil se v chvat, spokojen byl dostatečně, za vše Cidu vděčil rád.