SLUNCE SVÉ NAPÍNÁ STRUNY

Antonín Sova

SLUNCE SVÉ NAPÍNÁ STRUNY
Před jarem teplý den snivý, svátek je v březnu slunný, přes obzor do dálky sivý slunce své napíná struny. Prorvou jdem’ v rozjeté hlíně, nad námi skály visí, ve vlhkém hlubokém stíně trochu již vůně se křísí. Květin však viděti není, mechy jen žluté, tak žluté, žluté jen buky kol v snění, v bezvětří, nepohnuté. Nevzhlíží jaro se v řece, – ač je den teplý a slunný, neslyšet hudbu a přece, – slunce své napíná struny. 8