UKOLÉBAVKA Z PŘEDMĚSTÍ

Antonín Sova

UKOLÉBAVKA Z PŘEDMĚSTÍ
Městem večer šeřil se tiše, lampy leskem bledým se třásly, hudba zněla, jako kdy dýše z dálných zahrad, ve tmě jež hasly, zhasínal též denní vír všude, haslo světlo nad krámy rudé, usnulo to v kolejích ulic, noc šla tiše, k domům se tulíc, usnulo to v kolejích ulic. Náhle nocí paprsek světlý, slavíka zpěv zavířil ztichlý, v sadě trav se zachvěly metly, keře vůní prováty vzdychly, mrtvých ulic nejasné rysy zvuky těmi náhle se křísí jako srdce, sen kdy naň buší, jako láska, tryskne-li duší, srdcem tryskne, sen-li naň buší. Poslouchejte u okna chvíli – v prázdno ulic zvuky se řítí, věru jakous pohádkou kvílí, tam kde denně všední jde žití, 59 kupčíků kde hádky vrou, boje, duní prací kovové stroje, kolébavka ve zdech se třese, víc, než v luzích, v doubí a v lese, dojemněji ještě se třese. 60