DĚDICTVÍ

Antonín Sova

DĚDICTVÍ
Ve mládí ztraceném my ssáli lži a klamy a touhy přehnané po věcech, kterých není. Nám život zakryt byl tajnými záclonami, pak přišlo násilné a náhlé probuzení, a pak... To mrzácké a shrbené jho žití náš mozek sepialo, puch mrtvol zavál z rovů, žaloby slabochů nám přešly v žilobití, týž osud schvátil nás a zardousil nás znovu. My vše jsme zdědili, však málo vymýtili, zas tytéž otázky a pochyby a přání. Pod přísným životem jsme sny své pohrobili, bláhové naděje a idylická zdání. – Vše to jsme prohlédli, náš podiv shasnul tklivý a trpkost zklamání nám zachvěla se hlasem, – pokrytci, kejklíři, již nevěříme v divy, leč zas nám dobry jsou, mládeží pohnout časem. 146