ZIMNÍ JÍZDA

ZIMNÍ JÍZDA
Bílé jsou lesy. Sníh a sníh na stromy věsí se v chomáčích, sněží a sněží, zapadlá leží luka a lada, kraj tak něm. Padá sníh, padá na příkré břehy. Duše má hádá: bez lásky, něhy, celá je zem. K silnici bílá tiskne se ves. Fena tam vyla u plotu kdes. Jako les rampouchů topoly visí, výkřik zní čísi houknutím kolouchů. 140 Stříbří se říčka. Ale zas tichá zima jen dýchá na sněhem umdlená, dřímotou zasněná tížící víčka. Projedem ztichlým městysem poklusem rychlým. Obrysem náměstí mizí, postavy cizí, blikavá světla ve vloček houšti drobounce kvetla, jako by bludičky ožilé bílé tu chytaly motýle v ledové poušti. Smutněji je mi, mlčí vše zas. Nad širou zemí měsíc jak has’, chtěl bych stát s těmi, do vrat již tlukou: octnout se v rukou matčiných. Lampa kde hoří, teplý zní smích tlumenou tmou. 141 Ruka kde dojatá, kostnatá, žilnatá, vroucně se boří do vlasů tvých. 142