BOLEST

Antonín Sova

BOLEST
Louky voní, břehy hasnou, vyschlý potok tišej zpívá píseň léta bezehlasnou, slunce hoří, zem se stmívá. Dojaté zná srdce bušit, bolet mírně každou ranou jak žal těch, kdož nesmí tušit, že už s lože nepovstanou. Z hrobu svého oknem vidí temněrudé kvésti růže. Kolem tolik přešlo lidí. Nikdo, nikdo nepomůže? 132