ODPOČINEK V LESE

ODPOČINEK V LESE
Prošel jsem lesy již unaven, mdlý, prošel jsem olšové háje. První list všude je napadlý, žito již v pasece zraje, z hájovny valí se modravý dým větvemi prořídlých sosen pruhem tak ve slunci šedivým přes palouk, včera jenž zkosen. Plaché teď v listí jsi šlépěje slech’ – zase klid bezzvučný kolem, jenom lesk ještěrčí šupiny šleh’ a cos jen zadulo stvolem, maliním zdál se tu oddýchat vzduch, starý les kýval se, kýval, palouk plál skrz roje šedivých much, v dálce kdes v mlžiny splýval. – Unaven cestou již zdlouhavou, kde jenom slunce ti plálo, nasycen oblaků měnivou hrou, krajem kde všude to zrálo, změnou vsí zamlklých v údolí kdes, uléhám spočinout chvíli a mně to nade vše drahým je dnes, mechu ta vůně, květ bílý. 71 Na srdce klepe ti zvláštní cit, znenáhla do duše schvěný, jakoby prostý tě úsměv byl chyt skromné a příjemné ženy, bez krásy zvláštní, jež prosta jak jest, na prahu dvorce tě vítá a kde jsi pohoštěn před vchodem hvězd dary, jenž venkov jen skýtá. 72