SUCHOPAR

Antonín Sova

SUCHOPAR
Nic nikde nehne se, vše v páře října splývá, pták jíkne v blízku kdes a zase ticho všude. Kam vidíš mlhami, jak vypálené, zrudlé trávníku stopy jsou a šípků křivé keře, bodláků kartáče a pryšců chorá zeleň. Tu větry bouřněji se opírají v chodce, kříž starý skřípe víc a sosna stará kvílí. a dole pod nohou se boří kupky země; rozrytá, pustá pláň jak neměla by konce, dál sáhá na obzor. Mně zdála se být celá že vlast má suchopar pod valící se mlhou, rozrytá slepými tmy nositeli, všude již vzruch a svobodu a pokrok podrývají a proti světlům pravd pěst vztekle vztyčují! 147