ZLATÁ MOUCHA

ZLATÁ MOUCHA
Já zašel v lesy. Vychlad’ vzduch a šero slívalo se s kmenů. Jen zádumčivý bzukot much vál v kolébavém, tichém stenu. Ospalým letem nade mnou se zlatá moucha snesla výše, a jakous hudbou tajemnou vzbudila pozornost mou tiše. Až kamsi v lůno vřesů, trav se skryla, ztichnul bzukot její. Jen větrem, jak by šuměl splav, se temné vršky stromů chvějí. Mne dráždilo to přespříliš, že mouchu tu jsem ztratil náhle, že v průsvitavou padla tiš, kams ve traviny létem zprahlé. A krokem v ráz ji vyplašiv jen uzřel jsem ji kmitnout světlem, a hned zas v travin prudký kyv se ztratila mi v luhu zkvetlém. 31 A tak se večer přiblížil. Byl otráven jsem prázdnem hry té, jak byl bych večery zas žil, ssál parfumy v šat ženský vpité, v ten čas, kdy nelítostnou hrou mé duše všecka tíhla síla za první ženou lhostejnou, jež myšlenky mé otrávila. 32