PODZIMNÍ HONY

PODZIMNÍ HONY
Lov podzimní. Mlhy se v sosnách strou a bez slunce vzduch se zdá mříti. A tiše a bez hlesu lovci jdou po luzích a sežloutlé mýti. Ta podzimní veselost jásavá, kdy chrtů hřmí smečka toulavá po pahorcích, klestí a modravá spí mlha v zeleni větví! To loveckých brašen jen chřestí zvuk, A chrti jdou krokem vážným. O kameny holí zní kovaných tluk tím sychravým vzduchem vlažným. A puška tvá vlhne. Tříšť kapek v zem tak sprchává líně, jak tu jdem’, jen výstřel a ticho zas přejde snem v té pusté samotě zmlklé! A stále se lesy střídají, vsi zapadlé, potoky, bory, – až v cizích kdes končinách na kraji se neznámé zabělí dvory. 35 Již blízká noc v stíny se zapřádá. A družina do vsi zapadá, kde u krčmy temní se zahrada, a z lahví to zátkami duní. I honci tu pijí. Pod spoustou much jsou jehličím zrudlé jich nohy. A chrti chlemtají vody struh, je nevzruší lesní již rohy. A zdá se ti, jako bys celý den za myšlenkou honil se neznaven.neznaven, jak chtěl by jsi postihnout nový sen, štval něco a sám byl štvaný. 36