PO ROCÍCH

Antonín Sova

PO ROCÍCH
Po rocích v letní čas ty domů návsí jdeš, z kovárny jisker tříšť v silnice ticho padá. To mnoho prchlo let. Táž kývá stará věž, z luk tentýž skřehot žab se dlouhou písní skrádá. Pár tichých starušek tě v čepcích pozdraví, však ty jich nepoznáš. Muž dospěv starce let se dlouho ohlíží. Jak celý sestár’ svět! I staré kaštany u cesty prohnily. Co stínů blednoucích nad hlínou mohyly! A divná nálada tvé kroky zastaví, jak v lese k večeru, kde zář se žlutá schvívá. Po stínech poznáš hned, že den se připozdívá těm, kteří za ruku tě kdysi vodili. 30