JE VEČER SVĚTLÝ

Antonín Sova

JE VEČER SVĚTLÝ
Je dvacátý květen a prší tiše, a prší tiše, je večer světlý, jen jasmín ze zahrad dýše a dýše a růže a bezy a fialy noční. Vše v šero splývá a matně se kývá, pták nezazpívá, je večer světlý, noc věru je divná, šelestivá, mdlý měsíc se v kruhu pověsil k spaní. A zahrada v bílém tone květu, jenž sprchá v letu – je večer světlý, déšť mživý a teplý ve přeletu tak opojnou vůni ze všeho křísí. Tknul květin se, hlíny, bříz bílé kůry, jak padal tak s hůry. Je večer světlý, i srdce mi tknul se, té zbloudilé, noční můry, jež otřeným křídlem bít věcně touží! 9