MODLITBY

MODLITBY
V knih starých směsici; jež na dně skříně hnily, po matce modlitby nacházím po letech, jich listy prožloutlé, tak ohmatané byly, a z domova z nich sálal dech. I desky hovoří svou zvláštní poesií, kde bratrů zemřelých zapsána jména jsou, ten inkoust vybledlý se každou řádkou vpijí v mou duši znova vzrušenou. Tu jména každého je historie krátká, as tak: můj nejdražší, má těcha jediná, mé zlato, miláček! jak jenom umí matka, když na mrtvé si vzpomíná. Teď z let těch minulých jen zbyly mezi listy zahnědlé otisky pár květů našich luk, luk sluncem zalitých, kde potok šplíchá čistý, kol mlýnských ozývá se zvuk, dech doušky mateří kde mrtvým splývá vzduchem s tou prvou teskností zvadlého podzimu, kde žloutne rákosí, žab oživeno ruchem, vydáno létu pozdnímu, 83 v ten čas ty modlitby do drobných rukou brala, navštívit přítelku v myslivny tichý dům, by její bojácné vždy děti zulíbala a jako své je tiskla k rtům. 84