Mé Muse.

Emanuel Züngel

Mé Muse.
Ty Muso moje milená, jak lituji já Tebe, že Tě takému chuďasu za družku dalo nebe. Ty šepceš písně nadšené v churavou duši moji a ona s hněvem odseká: „jdi – nech mne na pokoji!“ A péro mé když píseň Tvou na bledou blánu píše, tuť místo Tvého nadšení z ní hlad a bída dýše. [9] Ni ladlad, ni skladsklad, ni citů vzlet nedlí víc v písni chudé, a někdo-li ji zapěje, jen prázné „ach“ z ní zbude. Již odpusť, Muso, brkům těm, jež kazí píseň Tvoji; jsouť z perutí, jež zpěvu bůh dal Rosinantě mojí. 10