Divoké znělky.

Emanuel Züngel

Divoké znělky.
I. Kup si brejle, světe krátkozraký, abys viděl vlastní nahotu, kteráž nenávidí žebrotu, svou pak bídu v černé kryje mraky. Kéž mám na tě Davidovy praky, bych tvé lebky rozbil nicotu, odkryl temnou onu prázdnotu, před niž věsíš erby své a znaky. Běda, kdo se dává osloniti planou září klamných lesků tvých! Onť ti musí věčně otročiti. Já tvým bleskům musím se jen smáti; dotknou-li se slabých zraků mých, musím jak po křenu zaplakati! [204] II. Maluj straku, jež se září hravou na svobodu strojí změniti, jejíž duši nelze spatřiti pro pestrotu těla proměňavou. Onať musí na vše kývat hlavou, k úsměvu se stále nutiti, k lidu láskou čistou svítiti, nikdy nezjevit však tváři pravou. Nešetř při tom pentlí na okrasu, vem si třebas barvy duhové, a pak kvítí věků všech a pásů. K tomu všemu vdechni šlechetenství německého tahy kouzlové – máš ji – aspoň v chudém podobenství. III. Kdysi šel si Adam pro vodu, u studánky lehl si a spal, a než vyspal se a opět vstal, měl tu ženu bez všech úvodů. 205 Taktéž stalo se i národu, jenž byl dlouho v snu si hovíval; konečně když oči otvíral chtěje vstát – hle – měl tu svobodu! Adam překvapen hned láskou chytil k spanilé té dceři ze žeber, že mu z ráje pomůže, necítil. Národ pak se líně poobrátil, třikrát zívnul na nejkrasší z dcer a zas do propasti snů se zvrátil! IV. Hoj, co se to v světě nyní děje? Vše se mele, na rub obrací, tam se s Rusem perou Poláci, tu žid Němci ku pomoci spěje. Maďar se tu Rakušanu směje, na nějž sehnali se Prušáci; tam se Turek nazpět potácí, těžce ubit Kandiota kleje. 206 Hura! to je tanec prostomilý! když se začne takováto hrát, pak se bystří mysl, tuží síly. Všem těm práčům dávám absoluci! Budou-li se celou zimu prát, plavem z jara v samé – konštituci! 207
Básně v knize Básně:
  1. Mladý básník.
  2. Mé Muse.
  3. Neznámé.
  4. Nejkrasší kvítí.
  5. Má milá.
  6. Maryšce.
  7. Triolet.
  8. Jak já bych miloval.
  9. Bázliví milenci.
  10. Ta láska!
  11. U jezera.
  12. Květy.
  13. Křížek po matince.
  14. Divoká poesie.
  15. Květ na drátu.
  16. Pomněnky.
  17. Znělky.
  18. Mým přátelům.
  19. Sny a skutečnost.
  20. Oblak.
  21. Chudobky.
  22. Našim horám.
  23. Rodinná kronika.
  24. Vznešená idea.
  25. Chudí duchem
  26. Mému národu.
  27. Veliký učenec.
  28. Můj sen
  29. Našemu lidu.
  30. České omladině.
  31. Celému světu.
  32. Zlatá Praha.
  33. Panstvu.
  34. Boj titanů.
  35. Smrt genia.
  36. Hadrnice.
  37. Zametač.
  38. Dělnická.
  39. Proslov k slavnosti 300leté památky zrozenin Shakespearových.
  40. Proslov k slavnosti Dante-ově v „Umělecké Besedě.“
  41. Proslov k památce Tylově dne 3. února 1886.
  42. Proslov k slavnosti svatojanské l. P. 1868
  43. Heřman Přerhof.
  44. Mánům Fügnerovým.
  45. Na oslavu 70. zrozenin otce Purkyně.
  46. Ke dni 14.června 1868.
  47. Vitali na uvítanou.
  48. Sokolu.
  49. Ke dni 28. září 1867.
  50. Velký pátek.
  51. Jaro.
  52. Bílá sobota.
  53. Ke dni 29. srpna 1867.
  54. Po válce r. 1866.
  55. Na prahu prvního desítiletí.
  56. Staré žaly – nové stesky.
  57. „Bděte a modlete se!”
  58. Koruna sv.Václava.
  59. Dvě povídačky.
  60. Od Balkánu.
  61. Z kraje bídy.
  62. Co tam vystavíme?
  63. Z Kostnice.
  64. Tam na východě.
  65. Memento mori!
  66. O lásce k vlasti.
  67. Zlý démon.
  68. Fueramus Austria quondam!
  69. Čert Němcem.
  70. Divoké znělky.
  71. Moldánky.