Ta láska!

Emanuel Züngel

Ta láska!
Ta láska teď už ve světě za mnoho nestojí, a z domu ať ji vymete, kdo žít chce v pokoji. Není to více blahý sen ni nadpozemský ráj – holá to špekulace jen a zastaralá báj. Tu jinoch říká dívence: „Já nechci nežli Vás –“ A ženich Vám se z milence za krátký stane čas. Před světem říká o dceři, že nad zlato mu jest, a s otcem jejím hašteří se o dukátů šest. [25] A stálá je ta láska teď, až hrůza povídat; do vody skáče každý hned, jak začne milovat. A věrným býti přísahá „na věky“ nanejmíň – však za týden již vypřahá ten „věrný“ Fridolín. Mohl bych zpívat den a noc o lásce z dávných dob, jejížto čarodějná moc dřív otvírala hrob. Teď kasy jenom otvírá a s city šantročí, a tomu, kdo z ní umírá, se směje do očí! 26