Koruna sv.Václava.

Emanuel Züngel

Koruna sv.Václava.
Koruno svatá, skvoste nejdražší, jejž v sobě chová schudlá Čechů zem, proč chtí tě rváti nám u sporu zlém – proč jmeno tvé je vždy tak postraší? Ty’s jasné čelo Karla zdobila, jenž národ svůj tak vřele miloval, jenž srdcem mu, ne žezlem kraloval, a chtěl, by celá zem to cítila. Ty’s na hrobce svatého Václava spočívala, jak svatý rozkaz zněl; tě český král jen odtud vzíti směl; nebť’s byla našich králův oslava. Proč by’s, anť sobě posvětil tě lid, posvátnou korunou neměla slout, a tatkotakto čelo jasné obejmout Toho, jenž znovu chce tě posvětit? [172] Jen mrzká zášť a závist šklebivá můž záři tvou chtít skalit pochybou, a zhrdati tou lidu oblibou, jenž rád dědictví otců světívá. Vždyť svatá je ta naše půda též, prosáklá krví dědů šlechetných; svaté ty hrobky v chrámech velebných, svatý ten hrad i každá jeho věž. Vždyť svatými jsou nám i řeč i mrav, jež od matek jsme s mlékem ssáli již; vždyť svatý nám je kalich ten i kříž, jenž kdysi čněl nad Taboritů dav. Co naše jest, to směle svěťme jen, byť závist zlá zuřila napořád! Nám svatý buď i Karlotýnský hrad; jeť korunou tou svatou posvěcen. 173