Křížek po matince.

Křížek po matince.
Já chudá svět ač uzřela, přec nejsem děvče chudé, a kdybych dnes i umřela, velký tu poklad zbude po chudé Anjelince. Nelekejte se, lidičky: jeť na pentličce maličký to křížek po matince. To největší jest poklad můj a jediný i v světě; v ten vkládám všechen úvěr svůj a v tom i blaho kvete mně ubohé chudince; a kdyby dával někdo zaň mi stříbra dol i zlatou báň – ne! – vždyť je po matince! [34] On velké pro mne kouzlo má a léčivé i moci. Když nedávno jsem stonala tři dlouhé dni a noci na bolest ve hlavince – tuť lékař ne, ni lék to byl, jenž ubohou mne pozdravil, leč – křížek po matince! Když smutno mi a tesklivo jest v komůrce mé klidné, když srdce mé tak bázlivo, že krev až v žilách stydne mně bláhové děvince: tuť křížek na rty jen si dám a bázeň, smutek již ty tam – mnímť, že jsem při matince. Onehdy Jeník sousedův zas do mne mluvil mnoho, a v ohni vroucích pohledův vám hrozně nalhal toho o lásce k Anjelince; já v oči se mu dívala, však při tom tajně líbala svůj křížek po matince. 35 Děvčata naše v neděli když na mši jít se strojí, by hoši na ně hleděli, věnují péči svoji každinké kudrlince; já věru malou práci mám, na krk jediný šperk si dám – to křížek po matince. A kdybych byla chuda tak, jak nikdo v světě není, předc nezkalí mi závist zrak ni moje potěšení i v poslední hodince. Blaženou svět mne pochová, jen když mi s sebou ve hrob dá můj křížek po matince! 36