Vznešená idea.

Vznešená idea.
Nic člověka v světě více nepovznese, jak kdy za velikou ideou se nese. Tu si přeje každý jen tak dlouho žíti až by ji co slavný skutek mohl zříti. Jako matka robě k ňadrům svým ji vine; se vší horoucností lásky své k ní line. Na všecko pak téměř v světě zapomíná; na ni jenom myslí, o ní jenom snívá. [69] Ona všecky slasti jemu nahražuje; ona jiný svět mu v duši vykouzluje; on pak celý svět ten jako Tvůrce řídí – jaký div že nebe svoje v tom on vidí. Co je hvězd planoucích nočním na blankytu, tolik ideí mu ňader ve úkrytu. Ty se všecky točí kol té velké, stálé, jež jim dává světla, záře neskonalé. Nic člověka věru více nepovznese, jak když za velikou ideou se nese. Ta jen může ducha v pravdě ušlechtiti, ta jen ráj na zemi jemu vykouzliti. 70 Ta jen naučí jej velkost božstva znáti; i co vznešeného v světě milovati. Neboť můž’ – na příklad – sladší vášně býti, než chtít drahou vlast svou z jařma vyprostiti? 71