Od Balkánu.

Od Balkánu.
Slyš! Od Balkánu hrůzy hlas a nářek sem zaznívá a volání: „O BožeBože, spas! slyš naše lkání tklivá. Sveřepý Turek poznovu se v slávské krvi myje a v tísni krutých okovů nás pálí, vraždí, bije! Nadarmo stesk náš od věků již Evropou otřásá, přec nekyne ni v útěkuútěku, ni v prodlení nám spása. Nadarmo ruka hledá zbraň ku zoufalému boji: my krvavou platíme daň a Stambul dosud stojí!! [176] Toť je to kouzlo „osvěty.“„osvěty“, jíž Evropa se chlubí, že nešvár trpí prokletý a svaté právo hubí; že těžký kříž nás nechá vléc’ a zmírat hroznou mukou, a k spáse naší nehne přec ni peremperem, ani rukou! Dlouho-li budem bídně mřít v zlých spádech arcivraha? Což marný má náš nářek být a marna naše snaha? Což Evropa se „vzdělaná“ na věky nezastydí a nelidského tyrana ze zdí svých nevyklidí? Drahý je každý okamžik, kdy krve proud jej měří a zoufalý obětí křik zaznívá u Tvých dvéří. Již povstaň, Mesiáši náš, a vyřkni „veto“ svoje; neb čím Ty déle prodléváš, tím těžší pomoc Tvoje!“Tvoje! 177