Vstup.

Vojtěch Pakosta

Vstup.
Báječných světů čarokrásní snové, o nichž jsem v dětství slýchal tolikrát, tam kdesi v dáli je prý jasný hrad, kde každý najde, co zde štěstím zove. A jeho stěny jsou prý křišťálové, a nejluznějších kolem květin sad, jezera, víly – všude tolik vnad, že člověk rybkou v slastí moři plove... Já na okamžik toužil jenom zříti ten hrad, kde štěstí pučí luzný květ – jeť člověk v touze děckem celé žití. A hrad ten do hor hledat jsem si zašel... jak v náruč by mě pojal jiný svět – já báji z dětství v skutečnosti našel. 5