Pod Bajerekem.

Vojtěch Pakosta

Pod Bajerekem.
Starého hradu šedé zříceniny, jak hlava kmeta, plna vzpomínek, tam s výše chlumu mnohý drahný věk, ponurým okem hledí do krajiny. Před zrakem postav mihají se stíny, – za rekem řadou v zbroji kráčí rek dob dávných, kdy tu mocný Pajerek, svou paží chránil meze domoviny. Za chlumem letní slunce zhasínalo, a zlatohlavem na zdích protkávalo, z paprsků příze roucho prchavé. Pod zřiceninou zamyšlen jsem stanul, a před mým zrakem jasný obraz vzplanul, jak zlatý kalich v záři krvavé... 31