Do výše vzletni...

Vojtěch Pakosta

Do výše vzletni...
Do výše vzletni, písni má, a skřivánkem si zašvehol, a všechny strasti, všechen bol, svěř nebesům, je všecka vzbuď – ať láskou jich všech okřeje, ať lásky prší krůpěje, a blahem kyne lidstva hruď! Do výše vzletni, písni má... zde ve tmách nechtěj meškati, tam slunečko ti pozlatí svým leskem křídla růžovým; – zde dole vřava mámivá, jen s výše záře spásy plá, všem beznadějí sklíčeným! Do výše vzletni, písni má... na úmor stůně širý svět, a ve tmách noří um i hled, vždy víc mu mizí pravdy skvost; ty nad něj vzletni v rajskou dál – – by věřil, doufal, miloval, mu dones z ráje letorosť! 57