V deštivý den.

Vojtěch Pakosta

V deštivý den.
Mrak stíhá mračno jako vojsko sběha – háv neprůhledný krajem rozestřen, jak v kleci pták dlím doma uzavřen a dešť mi v okna pokojíku šlehá. Táborem vojska mlha v údol lehá, kde na samotě mnohý krásný den, zášeřím štíhlých jedlí obklopen, jsem šťasten dlíval – ó kde kouzlo, něha?.. ZamyšIen sedím, a přec blaho v duši, ač vítr kvílí, déšť mi v okna buší a zmítá stromy malé zahrádky. Sním, jak bych opět v rodné jizbě seděl, jak dítě matce v dobré oči hleděl, – a slyšel milé její pohádky. 19