Velké jedli.

Vojtěch Pakosta

Velké jedli.
Vznešená Velká jedle čtyrstoletá, královno slavná lesů šumavských, i tobě tuto lístek z písní mých ve věnec slávy ruka moje vplétá. Ó kolik proměn na té tváři světa, dob utrpení a chvil blažených odvály vichry kolem skrání tvých, co tuto stojíš, rukou vichru vsetá. V hlubinách země pevný kořen zdravý, k nebesům vrchol čnící za všech změn, věšteckým hlasem lidu mému praví: „Tak jak já s láskou k této zemi lněte, k nebesům zrak váš buď vždy povznesen, pak přes vše bouře světa nezhynete!“ 29