Na vesnickém hřbitově.

Vojtěch Pakosta

Na vesnickém hřbitově.
Podzimní den – a na hřbitůvek malý jsem v horách zašel. Bloudím po hrobech, kde vůně květů dusný smrti dech, a jejich barva mlhou oči kalí. Jak se tu všickni svorně porovnali, v tom tvrdém spaní po probdělých dnech! – Ten těsný prostor – stejný podíl všech, ať otročili, nebo panovali... Zde kříž už zlomen, tamo pomník nový, však i ten času bude pospasem kdo pod ním dřímal – po letech kdo poví?... A po úvahách, tichém rozjímání, z návštěvy mrtvých, mocným ohlasem, mně v duši znělo: „Láska – z mrtvých vstání!“ 51