O hvězdo jasná...!

Vojtěch Pakosta

O hvězdo jasná...!
Houštinou lesní stezka hadovitá mě vedla mořem trsů, kamení, tu v šeru lesa, chodci v znamení, se hvězdou zářnou vábný předmět kmitá. Přede mnou stojí jedle věkovitá, a v obarveném stříšky vroubení, na kmennukmenu v mechu, větví zeleni, mě zasklen obraz Matky Boží vítá. Ó hvězdo jasná, v žití bouřném moři, k níž povždy zbožný této země lid pozíral s úctou v radosti i v hoři... Vítám tě, plesám v tichém lesa klínu, Ty v boji spásu, v bouři zjednáš klid, a láskou přístup zjednáš k slunci – Synu. 48