Oblaka letí.

Vojtěch Pakosta

Oblaka letí.
Ve výši modravé za dálné hory, jak nebem andělů bělostné sbory, vážná líc proroků, hlavinky dětí – Oblaka letí! Dívenka, růže květ, oči v ně hrouží, proč si tak povzdechla, ach co ji souží? Ptáčetem v dálavu chtěla by spěti – Oblaka letí! Oblakům pozdrav svůj matičce dálné, svěřuje synáček v cizině žalné, kdy mu jak od kmene uťaté sněti – Oblaka letí! Hospodář tázavě k oblakům vzhlíží, zda-li se bouře, či vlažička blíží – Bůh lepší hospodář, proč se má chvěti? Oblaka letí! Tak nech vždy pohled k vám, poslové Boží, důvěru, naději v nebesa množí, jím srdce útěchy svátek ať světí – Oblaka letí! 80