Na Javoru.

Vojtěch Pakosta

Na Javoru.
O díky Tobě, Bože Hospodine, za tuto zemi bohatství a kras, z jejížto dějin zní mi těchy hlas, že z mučednictví nový život kyne. Můj národ povstal, žije, nezahyne, Ty sám, o Bože, jsi mu stavěl hráz, by cizím živlům nepad na pospas, jak kapka vody v širé moře splyne. Tak nadšen stojím, v očích slzy slasti, s Javora štítu hledím v rodný kraj; Buď požehnaná, moje rodná vlasti! Zřím města, vísky – v nich lid dobrý, dělný, kol pásmo hor, jež chrání tento ráj... Ó díky Bože, mocný, nesmrtelný! – 30