Na besedě.

Vojtěch Pakosta

Na besedě.
Se svahu hory v údol do olšoví přišel jsem stezkou lesní ke mlýnu; vesele klapal – horskou bystřinu přepínal můstek se zábradlím nový. A na lavičku, nejhustší zdekde křoví, jsem sednul po bok starci do stínu, a za chviličku jako příze lnu, plynula slova kmetu pantátovi: „O dávno jinak bývalo to tady; vždy jaro, teplo, stromy samý květ, ta střecha v lesku jak by byla zlatá!“... „„Mně tehdy bylo právě šestnáct let!““ babička kmetu v řeči přispět chvátá, a olše šumí: „V mládí jaro všady!“ 38