Chata v zimě.

Vojtěch Pakosta

Chata v zimě.
Dřevěná chata – obydlíčko chudé, se v zimě všecka sněhem zahalí, by ji teď vichry od hor neznaly – zvědí-li o ní, co z ní bědné zbude?! Divokou píseň v horách vítr hude, burácí, skučí, stromy povalí, v důl spousty sněhu metá se skály, a hrozí, sám teď, že zde pánem bude... Ubohá chata krčí se a chvěje, a hloub se choulí sněžné do závěje – z očí jí zírá úzkostlivý žal – – Zaplálo jaro – spadá zakuklení, – a vítr stana šepce v podivení: „Máš štěstí, že jsem dřív tě nepoznal!“ 42