IV. Idylla vánoční.

IV.
Idylla vánoční.
Bludičkou kmitnul, zaplanul v chaloupce světla plamínek, a při něm šedá staruška utkvěla v záři vzpomínek. Aj mysli peruť daleko ji ladem žití nese zpět... sny rajské kouzlí šedinám vzpomínky v zašlý mládí svět. Zas v davu dětí blažena: matička hladí vlásky, tvář, jesličky, stromek vánoční... rozlily jizbou světlou zář. Leč času proud má rychlý běh – Jak růže děva rozvitá, kde jonák Bohem souzený o štědrý večer přemítá. A za rok za den už to ví; o budoucnosti šťastné sní, po boku chotě blažena dlí první večer vánoční. 75 Po letech dětí družina jí ráje kouzlí mládí chvil, před stromkem zářným jásajíc, že Ježíšek se narodil. Ó kolik štědrých večerů proud času schvátil v prohlubeň, až samotna tu zůstala, jak opuštěný, vetchý peň! Ó kolik jar, co věrný choť, to srdce zlaté v zemi tlí; tři dítky s ním – syn jediný v cizině – Bůh víví, kde as dlí!? – – – – – – – – – Ustala hlava šedivá spřádati pásmo vzpomínek, a spíná ruce, hříží zrak v lesknavý světla plamínek. „Ó Bože, dechem lásky tvé, dnes každému dar vypučí, já za jediný prosím jen: bych syna tiskla v náručí!,..“!...“ 76 Staruška zmlkla. Vichrů běs v okénko buší, metá sníh, a temnou noční krajinou zní hlahol zvonů půlnočních. A krajem letí blahá zvěsť, že Spasitel se zrodil dnes v chudičkém chlévě – chudině by vypučely radosť, ples. Tu na okénko v chaloupce kys pozdní klopot zaznívá – – Oj divů div! – syn toužený v objetí matky spočívá! Radostné v chrámě „Gloria“ i bídě vrásky zaplaší... Ó ze všech štědrých večerů starušce dnešní nejdražší. 77