Horská chudina.

Vojtěch Pakosta

Horská chudina.
Chuďasa v horách bída nepoděsí, by měl jen tolik, kde by hlavu skryl – Bůh, který ptactvo nebes ošatil, i naň v své lásce také vzpomene si. Výživy zdrojem oplývají lesy, žní jeho klas, jenž na strništi zbyl, a kdy se v potu tváře unavil, v poduškách mechu odpočine kdesi. Borůvky, houby, mech a suché klesty... majetkem bídy všude společným – nesvodí v přepych, ani bludné cesty. Kdo ví, zda velmož, jehož vozí, nosí... by nevykoupil rád vším statkem svým, ten poklid duše, jejž má chuďas bosý?! 43