Bolné zpomínky.

Vojtěch Pakosta

Bolné zpomínky.
Jak černé mraky cizáctvo se valí na žirné nivy českým pohořím; lesknou se zbraně hvozdů zášeřím a dusot ořů rozléhá se v dálí. Bolestnou slzou oči se mi kalí, kdy v ony doby ducha ponořím, a zkrvavělé dosud pláně zřím, na kterých čeští reci umírali. Kam noha kročí z hrůzyplné doby, pod zemí zbraně, kosti padlých těl a zříceniny jen a samé hroby. Leč i z těch hrobů těcha srdci kyne: že národ, který tolik vytrpěl, již v žádné bouři věků nezahyne! 36