Štěstí básníkovo.

Vojtěch Pakosta

Štěstí básníkovo.
To ticho lesní zvláštní kouzlo chová, kdo myslí pravou se v ně ponoří, zjev netušených vůkol světů zří, jež nevypraví žádná lidská slova. Jeť potápěčem mysl básníkova, on perly hledat spěje do moří a s kořistí se sotva vynoří, již blažen s touhou potápí se znova. A plnou hrstí perly v davy metá: „Ó pobavte se, dávám z lásky, rád, co nesu z říše báječného světa. Ó nebojte se, že tím schudna snad, – kdo blaho sdílí, dvojnásobné mívá, kdy všecko rozdám, vždy mi ještě zbývá.“ 22