Děti na jahodách.

Vojtěch Pakosta

Děti na jahodách.
Bych sobě sednul na balvanů schody, mně uzardělý vlídně kynul vřes, v tom mladých hlásků ke mně dozněl ples – to děti chudé vyšly na jahody. A již se těší, jaké budou hody, až dárek skrovný odprodají kdes, jejž do džbánečků skytnul boháč les – nají se chleba, napijí se vody. Mýtinou v závod letí – havěť ptačí, a prozpěvuje, co jí hrdlo stačí. Očka jak hvězdy, tváře květy hlohu. Mé srdce s nimi zavýsklo si plesem.plesem, radostí ony, že se loučí s lesem, já zase blažen – že v něm zůstat mohu. 37