Podloudníci.

Vojtěch Pakosta

Podloudníci.
Noc čirotemná, vítr kvílí, hučí, praskotem, ranou, jak by třisknul hrom, se v propasť řití vichry skácen strom, vše v lese stená, chví se, pláče, skučí... A na hranicích, v neprostupném bučí, jak přízrak noci v hrůzném běsu tom dav žen a mužů horstva ve průlom, s břemeny kvapí, chůzí vichrů prudčí. S bojácným zrakem, vyděšenou lící, příšerný jako noc ta bouřlivá, dav podloudníků prchá přes hranici. Jen ctnosť je kněžkou na výsluní výši, však zloba v plášť se noci ukrývá, a bouři v srdci ruchem světa tiší. 49