Kříž v lese.

Vojtěch Pakosta

Kříž v lese.
V hlubokém lese, kde se stezky dělí, a noha lidská zřídka vkročí jen, na kříži Kristus. Chuzí unaven usedám v mechu, poutník osamělý. Ve větvích stromů paprsky se chvěly, v červáncích v dálce hasnul letní den, a v moře citů sterých pohřížen v tvář mrtvou zřel jsem – Kristu Spasiteli. Svůj Betlem dětství, Kalvarii žití... co blažilo mě, co jsem přetrpěl – u paty kříže znova srdce cítí. V samotě, tichu, v světa zapomnění, já nejlíp slovům Lásky srozuměl: „Ó pojďte ke mně, kdo jste obtíženi!“ 45