I. Vzpomínky.

Vojtěch Pakosta

I.
Vzpomínky.

Na horách, na polích, napadal první sníh, všecko se třpytí a bělá; líbezně, lehýnce jak dítě v peřince zadřímla krajina celá. Po nivách k doubravě, větříček zdlouhavě hvízdá a skočnou si vede; a moje myšlenky, jak s hochem panenky letí s ním k lesině šedé. Vzpomínky v bílý sníh, jak v mechu polštářích, sedátko měkké si stelou; kdy větřík zavěje, srdce se zachvěje vzpomínkou zašlých dob skvělou... 70 A když si zavíří v borovic šlojíři, jaro zas vidím tam pláti: mladičkých ptáků let, jahodí bílý květ – zůstaňte snové mi zlatí! Na horách, na polích, napadal první sníh, zima už krajinou kluše... Tak hruď kdy mrazí svět, vzpomínkou dětských let plna jest jara má duše. 71