Tajemná doba.

Adolf Heyduk

Tajemná doba.
Omladly vrby vody u pokraje, mladistvé jaro na píšťalku hraje, ej, jak to zvučí do kola a píská; jehnědy zlaté stará spouští líska, a racků tábor vzlétá z třasaviska. Tajemná dobo! kdy i v starém prsu cit pučí v ňadrech jak bujný květ trsu, kdy rázem všecko, co jsme ondy měli, rojí se v mysli jako v úli včely, by oči jásaly, dřív než by zaslzely. Proč jsme teskni, proč? Ach nikdo neví. – Blažen, kdo písní strastem žití leví, blažen, kdo ještě po rozkvětu touží, kdo v pohár lásky nadšen duši hrouží, nechť sivá smrt už nad hlavou mu krouží. 26