Stará píseň.

Adolf Heyduk

Stará píseň.
Šel za noci jsem žitným polem a z dálky ozýval se zpěv, žeň zlatá vlnila se kolem a ve mně vlnila se krev. Jak divně u srdce mě chytla ta píseň zastaralá dnes, jak ptáče z dívčích ňader vzlítla a probouzela citů směs. Já zůstal stát jsem prostřed klasů, jež skrývaly mě v zlatý krov; a v duši mé z těch vzrostlo hlasů jak v nebi hvězd, v ráz moře slov. Slov moře krvavých i bílých, jak v žití city rostou v nás... Vy drazí, všickni v takých chvílích zas slyším vás a líbám vás. 104