Červencová noc.

Adolf Heyduk

Červencová noc.
Po kraji ticho; nad lesem hvězdnatá dráha se šíří, plášť zlatých klasů skrývá zem, traviny perlami hýří. Svěžími květy dýše luh, křepelky tesklivě tlukou, dálnými poli kráčí Bůh, žehnaje teplou je rukou. V úplňku měsíc rozjasněn hladinu rybníka líbá, v duši mé zpívá dětství sen, na prsa hlava se shýbá. – 95