Teskno.

Adolf Heyduk

Teskno.
Noc běží z lesa, mlhy rostou z dolu, hvězd řeka nebeská se světle šíří, a holá pole v němém truchlí bolu, a v líce pavučin se věsí chmýří. Pod rozložitou v poli stojím hruší, ta listím krvácí, sýc v snětích sedí, a já krvácím rozteskněnou duší, a mimo kráčí smrt a v tvář mi hledí. 120