Loučení podzimní.

Adolf Heyduk

Loučení podzimní.
Jdou hvozdem v soumraku mlh kmeti šedí, krev Jeseně se jeví v ňadrech boučí, a smutně země do tváře mi hledí jak chorá máť, když s dítětem se loučí. Je listopad; kraj temní se, den krátí... Kde jsi, kde jsi, ty jara slunný jase? Ó země, země, smutná moje máti, zda s úsměvem se uvidíme zase? 124