V pole!

Adolf Heyduk

V pole!
Všecko mě to z domu žene: pěkné chvíle, srdce tluk, stromy deštěm osvěžené, křoví šum i ptáků zvuk; všecko si to řeklo v spěchu, mou že bude škádlit krev: vonná něha růžných vzdechů, vánků van a děvčat zpěv, – Nuže tedy, zjasním čelo, klobouk s kvítím stranou dám; aby srdce klidu mělo, do polí se zatoulám; než se Zora schýlí ke Dnu, chci se duchem v krásu nést, až si mezi kvítí sednu, snad že také budu kvést! 72